V Yokohamě za turisty

Yokohama se pro nás stává novým domovem. A jako běžní obyvatelé jakéhokoliv města, řešíme především běžné věci, které jsou potřeba pro běžný život. Takže pokud jsme i byli nadosah některé z mnoha památek a turistických atrakcí, ani jednu jsme doposud nenavštívili a věnovali jsme se neodkladným, a občas trochu otravným činnostem jako je zařizování kartičky na MHD nebo nákup super odlehčeného obleku Pavlovi do práce. Vím, že to prostě musí být a že na všechno bude čas, ale pro kluky to mnohdy představuje jednu velkou nudu. Včera bylo ale všechno jinak.

Kluci s Mattem a Seanem a s Landmark Tower

Do Yokohamy  v rámci své delší cesty po světě zavítali Matthew se Seanem z Austrálie. Matta znám dvacet let (sakra, to zní, že už jsme staří!!) z dob, kdy měla Malá Scéna  čilou družbu s londýnským divadlem GYPT a Matt patří do té kategorie přátel, které nemusíte vidět i několik let a při každém setkání navážete jednoduše tam, kde jste minule skončili. Takže jsem se na naše setkání moc těšila, i když jsem nevěděla, jak se do naší anglické konverzace zapojí kluci, a jestli to pro ně nebude zase trochu nuda. Bála jsem se zbytečně, Sean i Matt jsou tak přátelští a oba s pracují s dětmi, takže si je kluci hned oblíbili. A taky se jim líbilo být v Yokohamě za turisty.

 

Hmmm, takoyaki

 

Lehkou chůzí a v živém rozhovoru jsme prošli městem až k druhé nejvyšší budově Japonska, 296m vysoké  Landmark Tower, jejíž návštěvu žádný turista v Yokohamě prostě nemůže vynechat. Matthew navrhl, že si výhled z ní necháme až bude tma, abychom se pokochali rozsvíceným městem. Skvělý nápad, fotky jsou toho důkazem. A tak jsme jen tak bloumali po pěší zóně na Queen's Square. Tu jsme si koupili mé oblíbené chobotnicové kuličky takoyaki, tam jsme si dali čínské taštičky gjóza, a se slovy "neříkejte to tatínkovi" jsme na Mattovo doporučení ochutnali strašně nezdravé, smažené, fantasticky se na jazyku rozplývající cukrové americké koblihy. No, cholesterolová bomba, ale po několikadenním rýžovo-sójovém detoxu nám tento hříšek budiž odpuštěn.

 

Pouliční umělec učí diváka žonglovat s ohněm

 

Když se setmělo, a to tady bývá docela brzy, už kolem půl sedmé, jsme se vydali k Landmark Tower. Cestou nás zaujalo vystoupení jednoho pouličního umělce. Těch je tady docela hodně, někdo zpívá, jiný hraje na kytaru, zavedla bych to i u nás, vytváří to takovou příjemnou dovolenkovou atmosféru. A tento umělec žongloval s ohněm a jezdil na podivné vysoké jednokolce. Něco u toho říkal do mikroportu a byl asi třeskutě vtipný, soudě podle reakcí diváků, ale my jsme bohužel mohli ocenit jen vizuální stránku jeho umu. Ovšem největší vizuální zážitek tohoto dne nás teprve čekal. Superrychlý výtah v Landmark Tower (až 750m/min) nás vyvezl do 69. patra, odkud se nám naskytl fantastický výhled na celou Yokohamu. Nezapomenutelný zážitek, nesnadno zachytitelný objektivem starého Canonu. Musíme se sem určitě vrátit ještě i za jasného dne, to prý dohlédneme jak na Tokijskou věž, tak na Fuji.

 

Výhled z 69. patra Landmark Tower na zábavní park Cosmo World

 

Yokohama nám včera ukázala svou veselou a hravou tvář. Samozřejmě, bylo to z velké části i společností, ve které jsme ji objevovali a Mattovi se Seanem  za to posílám velké poděkování. Podobných návštěv bych uvítala víc. Tak šup šup, kdo bude další?