Jedním z největších témat, ne-li vůbec největší, které bylo spojeno s naším odjezdem do Japonska, bylo vzdělání našich dvou synů. Měli jsme na výběr ze tří možnost, buď japonská škola s výukou v japonštině nebo mezinárodní s výukou v angličtině nebo domácí výuka v češtině. Třetí možnost jsem zavrhla hned, protože si chci ještě zachovat zbytky zdravého rozumu, a tak jsme se po velmi podrobné analýze všech dostupných informací nakonec rozhodli pro mezinárodní školu. Těch je v Tokiu a okolí hned několik, ale v nejužším výběru nám zůstaly jen tři. Pavel všechny poctivě obešel, když tu byl v březnu na služební cestě a naše volba padla na vůbec nejstarší mezinárodní školu v Japonsku, St. Maur International School.
 |
| Tak tady nás budou (m)učit |
V úterý nás čekalo první setkání s budoucím vzdělávacím ústavem našich ratolestí a byla jsem trochu nervózní, jak to dopadne. Kromě prohlídky bylo totiž naplánováno i testování z matematiky a angličtiny. Ale všechen strach se rozplynul už při vstupu do recepce školy. Takové milé přivítání jsme ani nečekali:
 |
| Je vidět, že na nás byli připraveni |
Vzal si nás do parády Mr. Rucci, pán v letech s pořádnou rýmou, ale jinak velmi přátelský a taky ukecaný ředitel pro příjem nových studentů. Svou kolegyni na recepci hned zpovídal, prý jestli se naučila správně vyslovovat naše příjmení. Ona se styděla a odmítala se o to ba jen pokusit, načež pan Rucci se bez rozpaků nadechl a oslovil nás jako rodinu “džaroušek”. Ohleduplně jsme mu jeho výslovnost opravili, ale po několika pokusech o správné vyslovení našeho jména to vzdal a raději nás vzal na prohlídku školy. Ukázal nám snad každý kout celé té velké školy, kde se na jednom místě střetávají děti od mateřské školy až po středoškoláky z různých částí světa, a nám jen přecházely zraky nad vybavením, kterým škola disponuje.
 |
| Pan Rucci nad plánkem školy |
Mně se nejvíc líbila zvukotěsná kabina pro zkoušky školní rockové kapely, ale hlavně školní divadlo s veškerým příslušenstvím a kapacitou 350 diváků. Hned jsem byla ve svém živlu a jako správná aktivka jsem se neopomněla zeptat, jestli náhodu nehledají dobrovolníky na výpomoc při organizaci nějakého divadelního kusu. A prý, že jo. Takže opět zpět k prknům, co znamenají svět!
 |
| Mé srdce jásá, škola má i vlastní divadlo! |
Jeník byl kupodivu nadšený z knihovny. Ne že by naši kluci byli bůhví jací čtenáři, ale měli tam takové pohodlné polštářky, že přímo vybízely k lenošení, teda ke čtení samozřejmě. Ovšem, ani učebna plná Jablečných počítačů je nenechala chladnými, to by asi ani nebyly děti tohoto století.
 |
| Tohle si taky domů pořídíme, třeba budou více číst |
Pavlík podle očekávání nejvíc ocenil školní jídelnu, která funguje na trochu jiných principech než jsme zvyklí u nás. Je řešena formou bufetu, takže si každý nabere, co chce a kolik chce. Všemu šéfuje blonďatý šéfkuchař Stephen, zřejmě z Francie, soudě podle přízvuku, který se nám pochlubil, že loni vyhrál soutěž o nejlepší školní obědy v prefektuře. No, však to brzy prověříme.
 |
| Asi jsme vypadali hladově, hned nám dali kafe a koláček |
Každý z nás si ve škole našel něco, na co se těší. Doufám, že především klukům vydrží jejich nadšení alespoň do dvacátého srpna, kdy jim škola začíná. Do té doby budou muset pilovat nejen psaní esejí v angličtině, ale i matematiku podle učebnic, které nám pan Rucci laskavě věnoval. To zní jako skvělý plán na prázdniny, nemám pravdu, kluci?
 |
| St. Maur International School |
Žádné komentáře:
Okomentovat