Vzácná návštěva

Ani jsem se nenadála a už je to měsíc, co jsem naposledy zavítala na svůj blog a teď nevím, s čím začít dřív. I když vlastně vím. Vrátím se k tomu, co mi za tento měsíc udělalo největší radost. A to byla desetidenní návštěva našich kamarádů a sousedů Markéty, Martina a jejich syna Michala z Vizovic. Náplanovali jsme jejich pobyt na nejlepší možnou dobu. Naši kluci měli zrovna jarní prázdniny a zároveň byla v plném proudu sakurová sezóna, takže jsme měli spoustu času a bylo co obdivovat.

Díky tomu, že naši kamarádi byli v Japonsku poprvé,  tak i my jsme zase viděli spoustu věcí novýma očima. To, co už nám už připadne samozřejmé a běžné, nabylo opět na své jedinečnosti a zvláštnosti, a tak bylo celých deset dní skvělým zážitkem nejen pro naši návštěvu, ale i pro nás. Každý den jsme nachodili spoustu kilometrů, navštívili několik míst v Yokohamě, Tokiu a okolí a ochutnali všechno možné i nemožné, včetně nakládaných kobylek a grilovaného mořského hlemýždě. Pro mě osobně bylo na celé věci nejlepší právě to setkání se starými známými, kde se nemusí ani nic říkat, stačí jen naznačit a je jasné, co má člověk na mysli. I když, my dvě s Markétou jsme celých deset dní pusu nezavřely.

Když se sejdou dvě kámošky po dlouhé době,
nikdo jiný se ke slovu nedostane.

Začali jsme výletem na ostrov Enoshima.

Počasí bylo skoro letní, když jsme se vypravili do
bývalého hlavního města Kamakura.

Kluci s Velkým Buddhou

Japonské okonomiyaki si hosté připravují sami.
Hned napoprvé se nám to podařilo.

"Jen co tě do toho pidi Nissanu narvu, tak vyrážíme na tah!"

Došlo i na velký česko-slovenský piknik pod osvětlenými
sakurami.

Poněkud rozmazaná, nicméně jediná fotogragie, kde jsme
všichni pohromadě.

Nevím proč, ale pokaždé, když někdo za námi přijede do
Yokohamy, tak se udělá zamračeno.

Martin toužil po jízdě v shinkansenu. Jeho přání
bylo splněno.

Ztraceni v džungli tokijské metropole.

A pak jsme si zajeli do New Yorku. Teda skoro. Spokojili jsme
 se s kopií Sochy svobody v tokijské části Odaiba.

"No jen do toho. Je to syrové, čerstvé a nekouše to".

K Fuji jsme se tentokrát nedostali. Ale i tak se nám ukázala.
I když jen z vlaku a z dálky.

Poslední den jsme strávili v naší čtvrti. Konal se tam
zrovna sakurový festival.

A to v překladu znamená, že se hodně
lidí tísní u dlouhé řady stánků s jídlem.

Takhle vypadá šťastná únava.