sobota 19. září 2015

Kotlík Shabu-shabu



Hovězí na teňounké plátky, zelenina, tofu a kotlík vřící vody, to je shabu-shabu.

Jednou za čas se objeví sobota, kdy jsem s klukama sama doma. Taková osamělá sobota si žádá kapičku vylepšit, takže jsme se rozhodli, že vyrazíme do města a dáme si něco dobrého na zub. Někdy mám totiž pocit, že přes týden nedělám nic jiného, než že stojím za plotnou, tudíž vidina jakékoliv krmě uvařené někým jiným než mnou, mi přijde více než lákavá. A protože takových sobot bude možná víc, beru to jako příležitost podělit se o naše gurmánské zážitky i tady. První stránky Zápisků gurmána vyplní povídání a především fotografie z restaurace, kde se připravuje shabu-shabu. 

K ruce jsme měli krásnou servírku.

Možná vám to přijde jako podivné slovo, shabu-shabu, ale když vám řeknu, že jídlo dostalo název podle zvuků, které se linou z vřícího kotlíku, když v něm bublají suroviny, tak už to trochu dostává smysl. Největší zábava na celém tomto jídle je, že si jej téměř celé připravujete sami přímo na stole. Jednak přesně vidíte, jestli je maso a zelenina čerstvá a jednak si je můžete připravit tak, jak to máte rádi. 

Jeník vařil kuřecí kuličky.

A Pavel si chtěl pochutnat na kuřecích plátcích.

Základem je tedy hovězí maso nakrájené na téměř průhledné plátky, zelenina, tofu. Ale samozřejmě lze objednat i jiný druh masa, kuřecí, vepřové, pro ty zámožnější třeba kraba nebo humra, pak průhledné nudle harusame, ale i třeba velmi tlusté pšeničné nudle udon, nebo i knedlíčky tlučené rýže, tzv. mochi a spoustu dalších igrediencí. Aby to nevypadalo, že se jí jen maso a zelenina, každý dostane i misku rýže. Když se všechno dojí, rýže se smíchá se zbylou vodou z hrnce a udělá se z toho polévka, která se jí jako poslední chod. To my jsme si nechali ujít, protože i tak jsme měli co dělat, abychom to celé snědli.

Zelenina vypadala, že ji zrovna utrhli ze zahrádky.

Mleté kuřecí na masové kuličky stylově naservírované v bambusu.

Co může překvapit je, že žádná ze surovin není předem nijak ochucená. Ani voda, kam postupně všechny ty dobroty sypete, nemá výraznou chuť. V našem kotlíku plaval jen kousek mořské řasy kombu, aby se tak vytvořil velmi jemný vývar. Tu správnou příchuť dá masíčku a zelenině až omáčka, do které uvařené kousky namáčíte. Bývají to obvykle dvě omáčky - jedna nasládlá sezamová a druhá kyselá, tzv. ponzu, což je směs sójové omáčky a citrónové šťávy. U kluků jasně vyhrála  ta sezamová. No jo, jsou na sladké.

Hovězí je tenké, jakoby jej uřízli škrabkou na brambory. 
Něco málo z kotlíku, rýže a dvě omáčky na ochucení.

Návštěva v shabu-shabu restauraci nás nezklamala. Je to skvělé místo, kam vzít společnost, protože vařit si vlastní jídlo je vlastné zábavné. Hm, tak nevím, a to jsem chtěla jít někam, kde by někdo uvařil pro mě. Snad příště. 

Tahle cedule nás nalákala na dnešní oběd. 
Menu se jim povedlo, obrázky vyapadly
úplně stejně jako skutečné jídlo.