 |
| Odteď už jen rýži a zelený čaj |
Časový rozdíl mezi ČR a Japonskem je 7 a v zimě 8 hodin. Dostat se do normálního režimu trvá každému jinak, kluci jen o něco déle spí, Pavel se otřepe jako nic (asi je zvyklý, letos to absolvoval už počtvrté), ale mně to dělá problémy. První dny tedy byly jak v oparu, neustálá únava, bolest hlavy, žaludek na vodě, ale vše okolo bylo natolik nové a jiné a vzrušující, že se to jaksi vyrovnalo. Nicméně i když jsme dorazili už před týdnem, na psaní se dostalo sil až teď. Začnu tedy od začátku.
Let byl bez problémů, letěli jsme přímo 12ti hodinovým letem z Vídně do Tokia s Austrian Airlines. Doletěli jsme v úterý 1. 7. 2014 kolem sedmé ráno. Hned při příletu nám vystavili na karty rezidentů (něco jako občanské průkazy) s platností na pět let. Na letišti Pavel ještě vyřídil wi-fi k nám do bytu a odjeli jsme vlakem do Yokohamy, kde nás na nádraží čekal s autem realitní agent, od kterého v květnu Pavel pronajal byt.
Náš domov voněl čistotou a zel prázdnotou. Jako dáreček jsme od realitky dostali jar na nádobí, pytel na odpadky a toaletní papír, což mi přišlo roztomilé a taky praktické. Jenže, byt byl v podobě dobré tak na uspořádání nějaké velké párty, kde raději všechno odstraníte, než aby vám to někdo cizí rozbil nebo pozvracel. Takže i přes drobnou vyčerpanost jsme jen odložili kufry a vyrazili nakoupit si alespoň něco, na čem by se dalo spát. Koupili jsme si peřiny (které v tomto vedru samozřejmě nejsou úplně tím nejdůležitějším vybavením) a hlavně japonské matrace futon, na kterých se může spát přímo na zemi nebo na tvrdých bambusových matracích tatami, které jsou i u nás. A šli konečně po velmi dlouhém dni spát.
  |
Malinko unaveni, ale ještě není na čem spát Let's party! Místa je tu dost
|
Super blog, mami. :D
OdpovědětVymazat