Je to týden, co jsme dorazili do svého nového domova a už jsme se naštěstí otřepali z časového posunu, takže je na čase, abych se podělila o první dojmy. Ještě než začnu, musím odpovědět na pár otázek, které jsme před odletem dostávali z různých stran a víceméně se sobě podobaly. Takže:
1) Kam to přesně jedete?
Do Japonska - bydlíme v Yokohamě a Pavel pracuje v Tokiu. Tudíž ho každý den nemine asi hodinová cesta metrem do a z práce, která bude vypadat asi jako v tomto videu: https://www.youtube.com/watch?v=b0A9-oUoMug No, nezávidím :-(
Yokohamu k bydlení jsme si vybrali proto, že kluci budou chodit do mezinárodní školy St. Maur International School, která je právě v Yokohamě, tak aby to neměli daleko.http://www.stmaur.ac.jp/
2) Co tam budete dělat?
Pavel bude pracovat pro Nippon Kayaku, tedy mateřskou společnost firmy, ve které pracoval do teď v ČR. A prosím, neptejte se mě na to, co tam přesně bude dělat, protože Vás odbydu informací, že globální koordinaci. Co si pod tím představit, to nechám na každém z Vás :-) Kluci budou chodit do školy, kde se vyučuje v angličtině a já budu psát tenhle blog :-) , takže má činnost bude zřejmá a dobře zdokumentovaná.
3) Jak dlouho tam budete?
Jednoduše - nevíme. Kartu rezidenta máme na 5 let. Pak se uvidí.
4) Co jste udělali s domem, se psem a vůbec se všemi věcmi doma?
Vše je v dobrých rukou. Dům jsme pronajali dobrým známým, Medarda má sestřenka, a věci jsme buď porozprodávali, porozdávali nebo nechali v užívání novým nájemcům.
ANO! A moc. I když je pravda, že těšení se střídalo s pocity strachu a se smutkem a s nadšením a vůbec, před odjezdem to byla směsice protichůdných pocitů. Tedy alespoň u mě. Kluci nechtěli o odjezdu ze začátku ani slyšet, ale připravovali jsme je na to několik let, takže si na myšlenku stěhování do Japonska nakonec zvykli a postupně se taky začali těšit. Naštěstí.
Pokud chcete vědět víc, napište mi do komentáře nebo na mail anebo sledujte tento blog.
 |
| Našich pět švestek a dvě děcka |
Žádné komentáře:
Okomentovat