Člověk se musí umět občas překonat. Včerejší předpověď počasí, slibující další parný den o 33°C ve stínu, pro mě byla neklamnou předtuchou, že to překonání sebe sama mě čeká právě dnes. Budu muset vzít kluky na koupaliště nebo se doma rozpustíme. Na koupaliště, na které jsem i u nás šla jen s velkou nelibostí a nikdy dobrovolně. A teď tohle. Vydali jsme se tedy na toto neznámé místo, a tentokrát bez Pavla a jeho japonštiny. Po cestě jsem se uklidňovala myšlenkou, že školáci ještě nemají prázdniny, a tak že nás tam asi nebude moc. Naštěstí to byla pravda.
Po nedávné zkušenosti z bazénu jsem nechala doma všechny šperky i make-up a do tašky jsme si všichni přibalili nové koupací čepice, které jsme nakonec ani nepotřebovali. Přivítal nás milý mladý plavčík a hned poznal, že jsme tam poprvé, tak nám ochotně všechno japonsky vysvětlil. Pochopili jsme z toho polovinu, ale zaplatili jsme správnou částku a trefili do správné šatny. Na koupališti bylo celkem šest lidí, my tři a další tři chlapi (čekala bych opalující se ženy, ale to bych nesměla být v Japonsku), takže jsme si mohli dopřát luxus bazénu pro sebe.
Starší, ale čistý bazén měl několik zvláštností. Tak zaprvé, musí se tam chodit jen bosky, pak, není tam žádný bufet!, protože se tam nesmí jíst a co mě překvapilo nejvíc, nesmí se tam používat mobil. Na to mě upozornil plavčík hned, co jsem si začala fotit kluky u bazénu. Prý je to tak v Yokohamě na všech koupalištích, bazénech a dokonce i na pláži (ano, na té jedné jediné uměle vytvořené yokohamské pláži). Pochopila jsem ho tak, že se nesmí fotit, ale když jsem si začala na mobilu číst noviny, přišel ke mně po druhé a sice se širokým úsměvem, ale velmi jasně mi řekl, že telefon se musí nechat v tašce. Proč tomu tak je, jsem přemýšlela po zbytek našeho pobytu u bazénu. Napadá mě jen, že je to asi proto, aby nikdo nikoho nezesměšnil potajmu pořízenou fotkou vyvěšenou někde na sociální síti. Anebo že by si Japonci, které máme v myslích jako neustále pracující národ, byli vědomi toho, že jsou i místa, kde se nemá pracovat, ale odpočívat, věnovat se dětem, sobě nebo se prostě bavit?
Každopádně jsem měla dost času na pozorování zajímavého okolí. Každou půlhodinu museli z bazénu všichni ven (rozuměj kluci, protože většinou v bazénu opravdu nikdo jiný nebyl) a plavčík skočil dovnitř a prohledával, jestli na dně není něco, o co by se plavci mohli poranit (že by utopenec?) a měřil teplotu vody. Maminky s dětmi za plotem u malého bazénku byly opět oblečené do cyklodresů, některé si opatřily i mikinu s kapucí, ale to mě už nemohlo rozházet. Pomalu jsem začínala klimbat, když v tom vešla ona - blondýna s mírami modelky, sama mladá žena a světe div se, v bikinách!!!!!! Tak to mi vyrazilo dech. Nejen že zvýšila poměr hostů vůči domácím na 4:3, ale rozhodně i tep místních pokradmých čumilů. My jsme se tak aspoň mohli nepozorováni odebrat přes celé koupaliště až k východu. Myslím, že v překonání sebe sama byla tato slečna na úplně jiném levelu než já.
 |
| První a poslední foto z koupaliště |
Žádné komentáře:
Okomentovat