První týden od příletu se nesl v duchu zařizování domácnosti. Nic moc zajímavého pro milé čtenáře a mnohdy ani pro nás - zaregistrování na radnici, pořízení mobilů, zařízení kartičky na MHD... A pak hlavně nákupy vybavení od ledničky, televize, jídelního stolu se židlemi až po příbory. V bytě jsme neměli prakticky nic, takže vše bylo potřeba koupit nové nebo pořídit v second handu. A schválně se zkuste podívat po svém bytě, kolik máte věcí. No hrůza! Ale naštěstí se tady nakupuje dobře, protože je tu prostě šílené množství všeho. Až na žehličky. Mám pocit, že tu asi nikdo nežehlí, protože ten výběr je skutečně tristní. Zatím jsem si nevybrala.
Abych ale úplně nekecala, něco jsme si přeci jen kupovat nemuseli. Pár kousků do kuchyně jsme dostali od naší japonské babičky a dědečka Suzuki (nebo by se to mělo skloňovat Suzukových? či snad Suzukiových? hm, lingvistický oříšek). V sobotu jsme k nim totiž jeli na návštěvu do nedaleké Fujisawy. Jeli jsme metrem s jedním přestupem asi 45 minut a pak ještě asi 20 minut pěšky. Nebýt Pavla, ztratila bych se už u prvního přestupu :-( Suzuki jsme neviděli už tři roky od naší poslední návštěvy a bylo to radostné shledání. Na to, že paní Suzuki je 78 a panu Suzuki ještě o 8 víc, tak jsou pořád velmi čilí a vypadají dobře. Jiji (čti džidži), což je japonsky dědeček, nám uvařil na Jeníkovo přání karé a baba neboli babička upekla svou oblíbenou buchtu. Protože celý den pršelo, tak jsme se spolu nešli nikam projít a odpoledne jsme strávili povídáním o našem pobytu v Japonsku. Brzy se za nimi musíme znova podívat.
 |
Karé od pana Suzukiho, podle Jeníka prý lepší než to moje |
Cestou zpět domů jsme vystoupili z metra o pár zastávek dřív a šli, jak jinak, nakupovat. Tentokrát do velké nákupní čtvrti Kamiooka. Byla sobota, takže všude hafo nakupujících lidí, až mi přišlo na mysl, kam ty věci ti Japonci asi dávají, když mají tak malé byty. K večeru už jsme měli v nohách asi 10 kilometrů, v žaludku prázdno a na ramenou několik těžkých tašek. Kluci už sotva pletli nohama a jejich neustálé nářky na hlad a žízeň nás dovedly do skvělé indické restaurace. Sice už druhé kari za tento den, ale stálo to fakt za to.
 |
| Indickému kari nešlo odolat |
Žádné komentáře:
Okomentovat