Yokohama se pro nás stává novým domovem. A jako běžní obyvatelé jakéhokoliv města, řešíme především běžné věci, které jsou potřeba pro běžný život. Takže pokud jsme i byli nadosah některé z mnoha památek a turistických atrakcí, ani jednu jsme doposud nenavštívili a věnovali jsme se neodkladným, a občas trochu otravným činnostem jako je zařizování kartičky na MHD nebo nákup super odlehčeného obleku Pavlovi do práce. Vím, že to prostě musí být a že na všechno bude čas, ale pro kluky to mnohdy představuje jednu velkou nudu. Včera bylo ale všechno jinak.
Kluci s Mattem a Seanem a s Landmark Tower |
Do Yokohamy v rámci své delší cesty po světě zavítali Matthew se Seanem z Austrálie. Matta znám dvacet let (sakra, to zní, že už jsme staří!!) z dob, kdy měla Malá Scéna čilou družbu s londýnským divadlem GYPT a Matt patří do té kategorie přátel, které nemusíte vidět i několik let a při každém setkání navážete jednoduše tam, kde jste minule skončili. Takže jsem se na naše setkání moc těšila, i když jsem nevěděla, jak se do naší anglické konverzace zapojí kluci, a jestli to pro ně nebude zase trochu nuda. Bála jsem se zbytečně, Sean i Matt jsou tak přátelští a oba s pracují s dětmi, takže si je kluci hned oblíbili. A taky se jim líbilo být v Yokohamě za turisty.
Hmmm, takoyaki |
Lehkou chůzí a v živém rozhovoru jsme prošli městem až k druhé nejvyšší budově Japonska, 296m vysoké Landmark Tower, jejíž návštěvu žádný turista v Yokohamě prostě nemůže vynechat. Matthew navrhl, že si výhled z ní necháme až bude tma, abychom se pokochali rozsvíceným městem. Skvělý nápad, fotky jsou toho důkazem. A tak jsme jen tak bloumali po pěší zóně na Queen's Square. Tu jsme si koupili mé oblíbené chobotnicové kuličky takoyaki, tam jsme si dali čínské taštičky gjóza, a se slovy "neříkejte to tatínkovi" jsme na Mattovo doporučení ochutnali strašně nezdravé, smažené, fantasticky se na jazyku rozplývající cukrové americké koblihy. No, cholesterolová bomba, ale po několikadenním rýžovo-sójovém detoxu nám tento hříšek budiž odpuštěn.
Pouliční umělec učí diváka žonglovat s ohněm |
Když se setmělo, a to tady bývá docela brzy, už kolem půl sedmé, jsme se vydali k Landmark Tower. Cestou nás zaujalo vystoupení jednoho pouličního umělce. Těch je tady docela hodně, někdo zpívá, jiný hraje na kytaru, zavedla bych to i u nás, vytváří to takovou příjemnou dovolenkovou atmosféru. A tento umělec žongloval s ohněm a jezdil na podivné vysoké jednokolce. Něco u toho říkal do mikroportu a byl asi třeskutě vtipný, soudě podle reakcí diváků, ale my jsme bohužel mohli ocenit jen vizuální stránku jeho umu. Ovšem největší vizuální zážitek tohoto dne nás teprve čekal. Superrychlý výtah v Landmark Tower (až 750m/min) nás vyvezl do 69. patra, odkud se nám naskytl fantastický výhled na celou Yokohamu. Nezapomenutelný zážitek, nesnadno zachytitelný objektivem starého Canonu. Musíme se sem určitě vrátit ještě i za jasného dne, to prý dohlédneme jak na Tokijskou věž, tak na Fuji.
Výhled z 69. patra Landmark Tower na zábavní park Cosmo World |
Yokohama nám včera ukázala svou veselou a hravou tvář. Samozřejmě, bylo to z velké části i společností, ve které jsme ji objevovali a Mattovi se Seanem za to posílám velké poděkování. Podobných návštěv bych uvítala víc. Tak šup šup, kdo bude další?
Že by výlet na dohled? No, zatím se jen bavím nad úžasně psanými postřehy ze země vycházejícího slunce. Super!
OdpovědětVymazatRozhodně výlet, do Yokohamy, do Japonska, dojeď, provedu tě!
Vymazat