Na ostrůvku Enoshima

Zahalena v mracích, o to víc tajemná Fuji

Včera jsme byli s klukama na výletě na ostrov Enoshima. Od nás je to jen necelou hodinku vlakem na jih a na nedělní odpoledne je to program jak vyšitý. Na ostrůvek se dá dojít od nádraží pěšky přes dlouhý most, který jej spojuje s pevninou. Enoshima sama je takový malý kopec, přes který vede jedna cesta nahoru a jedna dolů, není se kam ztratit. Cesta je lemovaná obchůdky se suvenýry a restauracemi s dary moře na tisíc způsobů a stánky s rozličnými gastronomickými specialitkami na špejli. Když se vystoupá na kopec, jsou z něj krásné výhledy na moře a při dobré viditelnosti i na Fuji. Nahoře je botanická zahrada a vyhlídková věž, svatyně a chrám a uvnitř ostrova jeskyně. Pro děti je pod kopcem připravená atrakce v podobě úžasného akvária s mořskými potvorami a delfíní show. Na Enoshimě jsme byli už několikrát, ale pokaždé se sem těším, protože i přes spoustu turistů, kteří na ostrov jezdí v jakémkoliv ročním období, má toto místo skoro až domáckou atmosféru. 

Včerejší výlet nebyl naplánován na odpoledne jen tak náhodou. Slyšela jsem od kamarádky, že teď je zrovna období, kdy je Země natočená tak, že je možné spatřit, jak slunce zapadá přímo do chřtánu Fuji. A že prý právě z enoshimského mostu to půjde pěkně vidět. Rychle jsme teda s klukama proběhli ostrov, slízali zmrzlinu a šli vyhlížet z mostu slunce nad Fuji dřív, než zapadne. A v tom přišla zrada. Stojíme na mostě, Fuji před námi a slunce zapadá, ale někam úplně jinam, než jsem čekala. Takže má plánovaná fotografie, kvůli které jsem si dokonce pořídila i nový stativ, se nekonala. No jo, tak to dopadá, když člověk slepě věří tomu, co "jedna paní povídala". 

Západ slunce byl romantický. Ale trochu vedle.