15. 1. 2015
 |
| Na novoročním setkání klubu žen. S hercem tradiční japonské zábavy rakugo. |
Alespoň jednou za svůj pobyt v Japonsku by se měl cizinec obléct do kimona a nechat se v něm vyfotit, protože to může být jeho jediná příležitost v životě. Vzhledem k tomu, že neplánujeme v brzké době odjet zpátky domů, myslím, že kimono na sobě budu mít víc než jednou. Dnes to ale bylo poprvé. Byl to skutečný zážitek a to hned z několika důvodů. Prvně, vůbec jsem netušila, že si budu kimono oblékat, ale když jsem přišla na novoroční setkání našeho Yokohamského mezinárodního klubu žen ve svém "zápaďáckém ohozu", nabídli mi, jestli bych se nechtěla převléknout do japonského. Nešlo odmítnout. A proč taky, když byly navíc k ruce dvě zkušené pomocnice, které mě do něj zabalily. Sama bych si vůbec nevěděla rady, jak použít všechny ty pásy, šňůrky a spony, které jsou důmyslně skryty pod svrchní částí kimona, ale jsou nezbytné proto, aby držely celý oděv tak, jak má správně být.
 |
| Jak se Japonky oblékají do kimona, když jsou doma samy, to vážně netuším. |
Za druhé, čekalo na mě staré a vzácné kimono nádherné barvy, které dostala prezidentka klubu od své tchyně. Skoro se mi tomu nechtělo věřit, protože vypadalo jako nové. Je vidět, že Japonci se o své věci umí starat. A za třetí, můj obdiv k Japonkám, které umí kimono nosit s elegancí sobě vlastní, dostal další rozměr. Nejenže se v něm nedá normálně chodit (je úzké a dá se opravdu jenom cupitat), ale navíc se v něm nedá pořádně dýchat, natož pak jíst. Nejen pás obi, kterým se přepásává svrchní část kimona, ale především další menší pásky okolo pasu ve spodních vrstvách oděvu, jsou staženy tak, že by mohly jednoduše konkurovat našemu evropskému korzetu. Jen jestli tohle nebude ten důvod, proč jsou Japonky tak štíhlé.
 |
| Že nemáte sponku? Nevadí. Stačí jednorázové jídelní hůlky. |
Žádné komentáře:
Okomentovat