6. 1. 2015
Znáte ten pocit, když skončí nějaké delší volno a je potřeba jít zase do práce? Nejlíp ho podle mě vystihuje pojmenování "pondělní blues" nebo jednoduše nálada pod psa. Zrovna takhle jsem se dnes cítila já, a to není ani pondělí ani jsem nemusela do práce. Klukům totiž začínala škola po vánočních a novoročních prázdninách až dnes, v úterý. Tím pádem začaly jisté povinnosti i pro mě. Nejhorší je, zvyknout si zase na ranní vstávání. Člověka by neměli tahat z postele za tmy, je to nepřirozené! Takže když jsem ráno asi potřetí zamáčkla budíček na svém mobilu, bylo mi jasné, že už šestý den po začátku nového roku, vezme za své mé první předsevzetí o předsnídaňovém běhu. Na druhou stranu, návrat do kolotoče závazků a povinností s sebou nese i ty příjemnější stránky. Všichni známí jsou z dovolených zpět a mé společenské já se probouzí ze zimního spánku. Cítím jaro v kostech.
Žádné komentáře:
Okomentovat