Želva

8. 1. 2015

Spokojená jak želva.

Že se želvy dožívají mimořádně vysokého věku, není nic nového. V Japonsku platí za symbol dlouhověkosti a jsou proto velice oblíbené. Musím říct, že tolik želv jako v Japonsku jsem ale ještě neviděla. Když jdete do chrámu a v zahradě je nějaká vodní plocha, je téměř jisté, že se na některém z kamenů bude vyhřívat želví partička. Nebo uprostřed velkoměsta v parku, kam si rodinky chodí na nedělní piknik, běžci krouží po pěšině a pejskaři venčí své miláčky, tam je taky možné narazit na želvy. Bývají většinou v jezírcích pokrytých lekníny, hoví si spokojeně na velkých leknínových listech a bez hnutí pózují pro případné fotografy. Co ale máme u nás na ulici, to je myslím opravdu rarita. Je tu jeden obchod, jehož majitel je zároveň majitelem želvy. Když je hezké počasí, vytáhne ji z akvária a přestěhuje na okraj čtyřproudové silnice do barelu s vodou, kde jí dělají společnost ještě dvě malé zlaté rybky. Želva si prý sama vyleze na sloupek z cihel, aby se vystavila sluníčku. Pokaždé, když okolo procházím, mám hned lepší náladu. Její spokojený výraz je prostě nakažlivý.