21. 1. 2015
Nejstudenější období roku právě začalo. Venku dnes bylo takové nevlídno, se sněhodeštěm, větrem a hlavně skutečnou zimou, že nepomáhaly ani ty nejteplejší kousky mé garderóby oblečené hned v několika vrstvách na sobě. Celý den mě pronásledovala utkvělá touha po vaně plné horké vody vonící léčivou solí. A přesto, i v tak ošklivý den se člověk může těšit z něčeho krásného. Jako třeba z rozkvetlých slivoňových květů, které jsme včera při pouti za sedmero bohy dlouze s Adrianou obdivovaly. Beru je jako dobré znamení, že do jara už je jen krůček. Nejsou sice tak nápadné ani tak oblíbené jako sakury, které kvetou v dubnu a lidi se z nich můžou zbláznit, ale mně přijdou neméně přitažlivé. Navíc k nim mám osobní vztah, protože znak označující slivoňový květ, mám ve svém čínském jméně, které jsem dostala při studiích na Taiwanu. A samozřejmě taky proto, že nezapomínám, odkud jsme vlastně přišli - Vizovice, kraj slivovice. Nejsem si jen úplně jistá, jestli se plody vzešlé z těchto kvítků dají přepálit.
Žádné komentáře:
Okomentovat