5. 1. 2015
 |
| Mé nové kámošky - učebnice japonštiny |
Každý rok si dávám k prvnímu lednu nějaké předsevzetí. Můj muž to nemá rád, protože prý s čím chce člověk skutečně začít, nemusí na to čekat až na Nový rok. Ale já mám ráda, když vidím jasný začátek a cíl. Takže moje letošní rozhodnutí zahrnují kromě obvyklého "zhubnu do léta deset kilo" a "každé ráno před snídaní uběhnu pět kilometrů", také jedno reálné: "začnu se učit japonsky a v prosinci půjdu ke zkoušce". První krok k cíli jsem udělala dnes, když jsem si koupila učebnice a přivítala doma svou novou soukromou učitelku japonštiny. Nemůžu totiž chodit do žádného hromadného kurzu. V začátečnících se nudím, už jsem to zkusila a ostatní studenti se tam na mě dívali trochu popuzeně, že nestíhají, a do pokročilých si netroufnu, abych nemusela trpět depresí, že všichni kromě mě stíhají. Čeká mě tedy jednou týdně hodina s paní učitelkou a přes týden šprtání slovíček. Mám ale velkou chuť být opět studentkou a procvičit si mozkové svalstvo. Už se těším, jak si za rok pokecám se sousedkou. Držte mi palce.
Žádné komentáře:
Okomentovat