Syrová láska

10. 1. 2015

Dnes jsme ochutnali na doporučení sashimi z kranase Dumerilova

Jako malá jsem viděla v televizi nějaký japonský film nebo to mohl být dost možná i slavný seriál  našeho dětství "Goro - bílý pes", kde se jedly syrové ryby. Tenkrát jsem z toho byla v šoku a jen při představě, že bych něco takového pozřela, jsem se otřepala odporem. Kdyby mi tenkrát někdo řekl, že to jednou bude jedno z mých oblíbených jídel, asi bych si poklepala na čelo. Poprvé jsem ochutnala sashimi, jak se pochouka ze syrových ryb jmenuje v originále, před patnácti lety při svých studiích na Taiwanu. Sbírala jsem tenkrát v sobě všechnu odvahu, než jsem vložila první sousto do úst, ale mé obavy byly zbytečné. Byla to láska na první ochutnání. 

Sashimi se podává většinou jako první chod bohatých večeří. Na talířku je kromě na plátky nakrájené ryby většinou i bílá ředkev, nastrouhaná na dlouhé úzké nudle a někdy i naložený zázvor.  Sousto se namáčí do sojóvé omáčky, do které si hosté vmíchají japonský zelený křen wasabi. Zpravidla se servíruje více druhů ryb, ale také syrové krevety, chobotnice a jiné mořské potvůrky nebo pro silnější povahy například koňské maso, kterému se pak říká basashi (ale to jsem neochutnala a nemám to ani v plánu).

Když jsme byli zase zpátky v Česku a sashimi se stalo nedostupným zbožím, nejednou jsem si povzdechla, proč nemáme blíž k moři. Je pravda, že i u nás se dá zajít do japonských restaurací, kde se tato specialita nabízí, ale bohužel to není úplně ono. Syrové ryby chutnají nejlíp tam, kde je zrovna vytáhnou z moře. Takže tady jsem ve svém živlu, alespoň co se sashimi týče. 

Sashimi se servíruje skoro vždy stejně - s bílou ředkví a wasabi