Fandíme na Ekidenu

18. 1. 2015

Myslím, že Jeňa se tu neztratí.

Nedělní sportování bylo tento týden přesunuto na sobotu. Několik týmů z naší školy se totiž účastnilo velké akce na obřím Nissan Stadionu, nazvané ekiden. V Japonsku je tradice ekidenů velice rozšířená už od začátku 20. století. Jedná se o štafetu na dlouhou trať. Délka tratě, jakož i počet běžců v týmu, není nijak omezená. Nejdelší ekiden se běhá okolo ostrova Kyushu dokonce až deset dní a vystřídá se v týmu několik desítek běžců, kteří celkem uběhnou přes 1000 kilometrů. Včera to bylo ale samozřejmě o poznání skromější. Každý tým měl jen čtyři běžce a celkem se uběhlo něco málo přes šest kilometrů. Zájem o tuto akci byl až nečekaně velký. Netušila jsem, jak moc je běhání v Japonsku oblíbené. Jen v kategorii kluků z pátých tříd, za které běžel i náš Jeník, bylo 144 týmů! 

Co bylo ale zajímavé, že si jako štafetu nepředávali kolík, jak to známe u nás, ale pás zvaný tasuki, který si přehodili přes hlavu. Tento zvyk v sobě nese poselství z minulosti. V dobách, kdy se nosívaly kimona jako všední oděv, uvazovali si lidé dlouhé rukávy pásem tasuki tak, aby jim nepřekážely v běžných pracovních činnostech. Tento návyk se dědil z generace na generaci a postupně se z výrazu "předávat tasuki" stala ustálená fráze pro předávání tradic obecně. A Japonci jsou velmi hrdí na své  obyčeje. Takže nemám obavu, že by v dohledné době začali v Japonsku běhat s kolíkem v ruce.

Náš mezinárodní tým sleduje soupeření mladších kolegů.