Jednou to muselo přijít. Mluvím o své tvůrčí krizi, která mě před pár dny nečekaně zastihla uprostřed psaní. Ne že by nebylo o čem psát nebo co fotit, to spíš naopak. Ale stejně jako člověk potřebuje spánek, tak i múzy si můžou občas trochu vydechnout, aby načerpaly nové síly. Uvidíme, na jak dlouho si budou chtít dát šlofíka. Nechám tomu volný průběh, ale upřímně doufám, že to bude jen takové krátké oddechnutí. A než se probudí, podělím o pár fotografií z pouti za Sedmi bohy štěstí.
Žádné komentáře:
Okomentovat