Za opicemi na horu Takao

30. 12. 2014

"Pohlídej malého, zajdu si na jedno. A nedělej, že neslyšíš."

Ráno mlha hustá tak, že by se dala krájet, tak jsme se rozhodli, že poslední den dovolené nestrávíme v Kofu, ale cestou domů si uděláme zastávku na hoře Takao, oblíbené destinaci pro jednodenní výlety z Tokia. Je to odtamtud jen pár kilometrů a je to možná nejbližší příroda, do které se může Tokijčan vypravit, takže tam bylo lidí jak na prvního máje v průvodu. Ale místo opravdu krásné. Na horu se může vyjít několika různě dlouhými stezkami anebo vyjet lanovou dráhou, která je nejprudší v Japonsku. Místy má až 31stupňů a člověk má co dělat, aby to ustál. My jsme tentokrát vyzkoušeli lanovku, ale Pavel už pasoval Takao na dalšího kandidáta pro výběh. No, tak to já si dám raději repete v lanové dráze.

Rozlehlé výhledy...a plno mlhy

Na vrcholu hory čeká na turisty širokánský rozhled, nejen na Tokio, případně i Yokohamu, ale pokud je jasno, tak se dá dohlédnout až na Fuji. My jsme takové štěstí neměli, mlžný opar z rána se stále ještě nerozpustil, a tak jsme obrátili naše kroky do Opičího parku, další atrakce, která se na Takau nabízí. V opičí kolonii žilo přibližně 60 makaků japonských a po chvíli sledování bylo jasné, kdo je kápo a která samička je zrovna v kurzu. Místní ošetřovatel pak vyprávěl o životě těchto roztomilých opiček v jejich parku a návštěvníci se ptali na spoustu různých otázek. Kluci z toho byli nadšení a Jeňa prohlásil, že si jednou takovou opičku pořídí místo psa, až bude velký. Bože jen to ne, byl by to chudák. Ta opice samozřejmě.

Po cestě dolů z hory Takao na nás vykoukl zakopaný mnich