středa 24. prosince 2014

Dívám se do dáli. Dohlédnu až domů?

24. 12. 2014

Čekali jsme, až se objeví první hvězda. Nakonec jsme uviděli jako první měsíc.

Pokud by snad někdo čekal, že 24. prosince napíšu něco o tom, jak slavíme Štědrý den v Japonsku, tak to se zmýlil. Vánoce jsou jen jedny. Ty doma. (Opět jsem si vypůjčila citaci od kamarádky Adriany). Ale kde je doma? Vždycky jsem si myslela, že tam, kde máme ty své nejbližší. V tom případě doma je pro nás teď tady v Japonsku. A i přesto ty Vánoce tady nějak nejsou. Chybí tomu to správné prostředí, nálada a hlavně setkávání nejen s rodinou, ale i s kamarády. Máme takovou tradici, že chodíme se sousedy na Štědrý den na odpolední procházku. Vezmeme děcka a psy a je nás docela banda. K tomu kapička něčeho ostřejšího a hlavně spousta smíchu. Dnes jsme byli jen tři. Já a kluci. A místo slivovice jsme si dali ve Starbucks kakao. Takže opravuji původní prohlášení a mám nové: Vánoce jsou jen jedny. Jsou tam, kde jste je slavili jako děti. 

I na dáreček došlo. Krásný západ slunce s Fuji v pozadí.

Žádné komentáře:

Okomentovat