18. 12. 2014
 |
Miso pasta je ingredience v japonské kuchyni nepostradatelná. Já ji mám v ledničce pořád a vařím z ní především polévku misoshiru, ale používá se také jako přísada do hlavních pokrmů. Miso je pasta z fermentovaných sójových bobů a protože obsahuje spoustu vitamínů, proteinů, enzymů a probiotickou mikroflóru, prvky tolik potřebné k dobrému zažívání, odborníci ji řadí mezi tzv. super potraviny. Údajně také přispívá k odbourávání toxinů a zabraňuje rakovinotvornému bujení. Japonci jsou díky tomuto kulinářskému zázraku fit až do vysokého věku.
Existuje několik druhů miso pasty. Dalo by se říci, že každá oblast má svou vlastní variantu. Základní typy jsou červené, bílé a smíšené miso (má světle hnědou barvu). Momentálně mám doma (a taky na obrázku) zrovna bílé miso shiromiso, které je oblíbené především v západní oblasti u Ósaky, Kjóta a Kóbe a je v chuti nejjemnější, skoro až sladké. Nejvýraznější chuť má pak červené miso akamiso, které se používá v okolí Tokia.
Mně se nejvíc líbí to, že miso jedna z mála věcí, co je zároveň zdravá i chutná. Na polévce misoshiru jsem doslova závislá a vařím ji několikrát do týdne. Je to jednoduché. Základní polévka se dělá z vývaru dashi (tady se dá koupit instantní, ale zdravější je ten, který se připraví z mořské řasy kombu nebo vyvařením hoblinek ze sušených ryb, tzv. katsuo bushi), do vývaru se přidají nakrájené řasy wakame, tofu a pak pasta miso. Včera jsem ještě do polévky hodila bílou ředkev daikon a papričky okura. Ale jinak do polévky přidávám, co mám v ledničce - houby shiitake, krevetky, škebličky, špenát, mrkev, sójové výhonky...
Tak, a jdu vařit oběd. Nějak jsem zase dostala chuť na misoshiru...
Existuje několik druhů miso pasty. Dalo by se říci, že každá oblast má svou vlastní variantu. Základní typy jsou červené, bílé a smíšené miso (má světle hnědou barvu). Momentálně mám doma (a taky na obrázku) zrovna bílé miso shiromiso, které je oblíbené především v západní oblasti u Ósaky, Kjóta a Kóbe a je v chuti nejjemnější, skoro až sladké. Nejvýraznější chuť má pak červené miso akamiso, které se používá v okolí Tokia.
Mně se nejvíc líbí to, že miso jedna z mála věcí, co je zároveň zdravá i chutná. Na polévce misoshiru jsem doslova závislá a vařím ji několikrát do týdne. Je to jednoduché. Základní polévka se dělá z vývaru dashi (tady se dá koupit instantní, ale zdravější je ten, který se připraví z mořské řasy kombu nebo vyvařením hoblinek ze sušených ryb, tzv. katsuo bushi), do vývaru se přidají nakrájené řasy wakame, tofu a pak pasta miso. Včera jsem ještě do polévky hodila bílou ředkev daikon a papričky okura. Ale jinak do polévky přidávám, co mám v ledničce - houby shiitake, krevetky, škebličky, špenát, mrkev, sójové výhonky...
Tak, a jdu vařit oběd. Nějak jsem zase dostala chuť na misoshiru...
 |
| Včerejší večerní polévka misoshiru |
Žádné komentáře:
Okomentovat