Tak a dost. To jsem si dnes řekla, dívaje se na žalostnou klesající tendenci četnosti svých příspěvků na blogu. Už delší dobu se mi honí hlavou nápad, jak dál pokračovat. Chtěla jsem původně počkat na začátek roku. To víte, předsevzetí jako zhubnout, začít opět běhat nebo naučit se japonsky, ty rozhodně přijdou na řadu. Ale můžou počkat do 1. ledna. S blogem začnu dnes.
Vrátím se zpět k původnímu plánu zaznamenávat každodenní maličkosti všedních dní. Tedy doslova KAŽDÝ DEN a MÁLO. Myslím, že to bude ta správná výzva přesně pro mě. Každý den s sebou nosím foťák, stal se mým třetím okem. Nemělo by být těžké najít alespoň jedno dvě fota za den a něco málo napsat. Bude to můj pravý elektronický deníček. Vlastně, už teď se na to těším.
15. 12. 2014
Dnes začaly vánoční prázdniny. Budou trvat tři týdny! Být děckem, jsem štěstím bez sebe. Ale že jsem rodičem, malinko mě to znervózňuje. Zároveň jsem ráda, že si všichni odpočineme, nicméně vymýšlet program na 21 dní pro dospívající mládež, může být pořádným oříškem. Začali jsme tím, že jsme s klukama navštívili technické muzeum, proletěli se v simulátoru helikoptéry a objevili nový gastronomický poklad v podobě zapadlé rybí restaurace. Já jsem si dala k obědu Bara chirashi don, neboli rýži v misce, pokrytou syrovým lososem, jikrama a v mém případě ještě krabím masem. Mňam.
Žádné komentáře:
Okomentovat