sobota 20. prosince 2014

I'm dreaming of white...ehm... wet Christmas

20. 12. 2014


Začínám mít takový nejasný pocit, že tady zřejmě bílé Vánoce nebudou. Ne že by za posledních já nevím kolik let nějaké u nás v Česku byly, ale aspoň střípek naděje ve mně vždycky zůstával. Tady nepomůže k vánoční náladě ani zářivé osvětlení zdobící celé město ani americké koledy linoucí se z reproduktorů ve VŠECH obchodech pořád dokolečka jak kolovrátek. Být pracovnice u kasy, tak by mě z toho brzy kleplo. Navíc dnes lilo jak z konve a kdybychom zrovna nešli kupovat pro kluky vánoční dárek, tak bych si pořádně ani nevšimla, že už za čtyři dny nadejde ten den, na který jsme vždycky jako děti čekali celý rok. 

Vysvětlím. Za prvé. Vánoční cukroví nepeču, muž to zakázal, že bych to stejně všechno snědla sama.  Vrrr. Ale tady se beztak nedají sehnat ty správné suroviny a do mé trouby/mikrovlnky/napařovače o rozměrech 30 x 40 cm se vejde naráz jen 9 kousků, takže bych tím strávila mládí. 
Za druhé. Stromek nemáme, muž to zakázal, že ho nemáme v našem malém bytě kam dát. Stejně nemám žádné ozdoby a kolečka pomeranče by se na klimatizaci, asi nevysušily. 
Za třetí. Dárky si nedáváme (jenom jeden klukům), to muž zakázal už před lety, protože je to prý hrozně stresující. Za tento jeho výmysl jsem mu dodnes vděčná, protože vymýšlení vhodných vánočních dárků je snad ještě více vysilující než vánoční úklid celého bytu. Který mimochem za účelem zachování sváteční nálady taky raději nedělám. Taková jsem hospodyňka. 
A za čtvrté. Ač jsem se setkala už s několika názory, že tím porušujeme veškeré vánoční tradice, myslím, že je to přesně naopak. Naše Vánoce jsou díky výše uvedeným opatřením mého muže neskutečně klidné. Jen nevím, jestli letos nebudou až moc klidné. Asi je celé strávíme velmi neromanticky před monitorem počítače u Skypu s těmi, co nám tu chybí. 

1 komentář: