Czech in Japan: S novýma kámošema v Disney Sea

Úkol týdne, najít si alespoň jednu atrakci v okolí a strávit tam den, za nás tento týden vyřešil pan Rucci z budoucí školy našich kluků. Kluci zdaleka nebudou jediní, kdo letos přijde na St. Maur International School jako nováček, a proto jsme dostali od pana Rucciho návrh, jestli chceme jet na výlet do tokijského Disney Sea spolu s dalšími novými spolužáky, aby se trochu seznámili ještě před začátkem školy. Samozřejmě jsme po této příležitosti hned chňapli a v úterý jsme už seděli v autobuse směr Tokio, dohromady s panem Ruccim a dalšími pěti kluky.

Ještě poslední snímeček a bye-bye boys

Všichni byli ze začátku trochu zaražení, jak to tak bývá, když se někde octnete poprvé s někým, koho neznáte. Pavel s Jeňou ani nepípli, tak jsem musela základní konverzaci o tom, kdo se jak jmenuje, odkud je a do kterého ročníku bude chodit, vzít do svých rukou já, aby z nich alespoň trochu spadl ostych. Všichni kluci byli tak v Pavlově věku a uměli anglicky jak rodilí mluvčí, protože už buď žili v zahraničí a navštěvovali mezinárodní školu nebo prostě proto, že skutečně rodilí mluvčí byli. Když jsme ale dorazili na místo, pan Rucci zavelel, že hoši jdou spolu, a já s ním. Hoď je mezi ostatní a přej si, abychom je celý den nepotkali, to je jediný způsob, jak je přimět mluvit, řekl. Tak jsem jen v rychlosti udělala poslední společné foto a vydala se s panem Ruccim a ještě s jedním americkým klukem, co z nějakého mě neznámého důvodu odmítal jít s ostatními, na opačnou stranu rozlehlého a nutno podotknout trochu kýčovitého resortu.

Těsně před tím, než Mickeymousové z lodí všechny okolo spláchli vodu z obřích stříkaček

Řekněme si to upřímně, Disney Sea není zrovna atrakce, kterou bychom si sami vybrali, kluci by ve svém věku raději uvítali Potter Land nebo Lego Land. Nicméně, nakonec si v tom nepřeberném množství atrakcí každý našel něco, co se mu líbilo. Každá část zábavního parku byla postavená jako scenérie z nějakého filmu ze studia Disney a nabízely se tu různé druhy atrakcí. My jsme s panem Ruccim volili spíše klidnější aktivity, jako byla vyjížďka na lodi skrz celý resort, při které mi došlo, že za jeden den nemáme šanci ten park ani projít, natož tak vyzkoušet všechno, co se tu nabízelo. Tu mi došlo, proč se u vchodu nabízely vícedenní nebo dokonce roční vstupenky a proč je součástí resortu i obrovský hotel.

Na loďce jsme projeli celým Disney světem

Podle fotek v mobilu, který jsem klukům na ten den půjčila, vyšlo najevo, že jejich skupinka se rozhodně nedržela při zemi. Projeli na šílené horské dráze hořící sopkou cestou do středu země, potápěli se ponorkou dvacet tisíc mil pod mořem a zakončili to na kolotoči v podmořském světě malé mořské víly. Byli asi natolik zaneprázdněni atrakcemi, že kupodivu ani neutratili všechny peníze, které dostali na jídlo.

Kluci projeli na horské dráze nitrem sopky

Ponorka už čeká na sestup do hlubin

Na skok u malé mořské víly

Jedna čtvrť byla, jakoby Americe začátku minulého století z oka vypadla, a tam jsme měli sraz se zbytkem osazenstva. Vrcholem naši celodenní akce totiž měla být dvacetiminutová show v divadle na Broadway. Show byla, no, jak to popsat, něco mezi americkým swingem a jazzem dvacátých let a východoněmeckým Ein Kessel Buntes sedmdesátých let. Pokud si ale odmyslím bubnujícího MickeyMouse, tak mi to trochu připomínalo naše Televarieté nebo některé výstupy Vondráčkové a Korna s baletem České televize v Možná přijde i kouzelník. Bylo tam vše, co byste od takové show čekali, tanečníci ve smokingu s hůlkami a cylindry, zpívající divy ve flitrových šatech, pódiové sestavy baleťáků, živý big band, step, dým, kouř, rychlé střihy, barevné světla a bombastický závěr se všemi účinkujícími. Kluky to mírně otrávilo, ale já jsem se nostalgicky vrátila do dětství. Takže pro mě jednoznačně zážitek No. 1.