Plážové překvapení v Kamakuře

Konečně vím, jak je to v Japonsku s těmi dámskými plavkami. Jestliže jsem do teď na koupališti a v bazénu potkávala jen samé zahalené ženy v cyklodresech, tak o víkendu jsem si svou touhu, potkat někoho alespoň v celkových plavkách, vynahradila do sytosti. Pochopila jsem, že jsem hledala na špatných místech a že s odhaleným tělem se musí na pláž.

 

Pláž v Kamakuře skrz sluneční brýle

 

My jsme se vydali na pláž do Kamakury, což je staré, kdysi bývalé hlavní město Japonska, a je známé především díky  bronzové soše Buddhy ze 13. století, která je zapsána v Unesco a díky které se k ní musíte prodrat davem turistů. Buddha vypadá na fotkách větší než ve skutečnosti, ale mě to nepřekvapilo, protože jsem tu už kdysi byla se Suzukiovýma, a tak jsem se těšila spíš na odpoledne u moře.

 

Obligátní foto u obra

 

Musím předeslat, že jsem poměrně heliofobní a každé vystavení na slunci mi způsobí buď úžeh, úpal nebo v lepším případě spáleninu druhého stupně. Nepomáhá, že se namažu krémem s padesátkou na obalu, vždycky to nějak odnesu, když jsem na slunci dýl jak patnáct minut. Takže můj pobyt na pláži představuje krátkou procházku po mokrém písku, kdy si nechávám nožky svlažit mořskou vodou, tu a tam seberu ze země škebli a když uběhne akademická čtvrthodinka, vyhledám nejbližší stín a setrvám tam, dokud se děti dostatečně nevyskotačí. Nebylo tomu jinak ani teď. Plavky jsem si ani neoblíkala, stejně jsem si nebyla jistá, jestli by splňovaly místní dress code. Naštěstí Pavel taky nechtěl do moře, a tak jsme zasedli do jednoho ze spousty plážových barů, dali si předražené ovocné pivo a sledovali okolí.

 



Mít tak sladkých sedmnáct, jsem tu každý víkend

 

Z repráků hrála Rihanna, v baru to rušně ševelilo, z malých kotlíků se linula vůně barbecue, za barem nestíhali čepovat jedno pivo za druhým  a okolo nás samí mladí lidé. Opravdu velmi mladí. Mám dojem, že jsme tam svou přítomností zvýšili věkový průměr aspoň o deset let. A to nejen v tom baru. Všude na pláži byli samí mladí, krásní, štíhlí, svalnatí, opálení lidé. A děvčata s mírami anorektických modelek v tak titěrných bikinách, že jsem byla ráda, že jsem si na sebe ty celkové plavky nedala, byla bych trapná.

 

Samá mládež, rodinné pláže budeme muset hledat jinde

 

Trochu mě zaráželo, že spousta z těch mladých lidí byla potetovaná. V Japonsku mají totiž k tetování tradičně negativní vztah, protože až do nedávné doby bývali potetovaní jen členové yakuzy, japonské mafie. Proto i ve veřejných lázních bývá zakázán vstup všem, kdo mají tetování. Ale jak je vidět, šílenství barevných obrázků není jen záležitostí Západu, dorazilo i sem a stalo se symbolem rebélie, nikoliv mafie. Nicméně, několik barů na pláži bylo ozdobeno velkými cedulemi s nápisem NO TATOO. Ovšem ne ten náš, tam měli tetování téměř všichni, i holky, jedna dokonce přes celá záda (počkat, tak tahleta možná i byla z yakuzy).

 

V baru jsme moc nezapadli, chybělo nám tetování a přebývaly léta

 

Malinko jsem z toho začínala být nesvá, jakoby ta pláž byla určená jen pro samé pubescentní Japonce. I když, abych nelhala, nejen pro ně. Zajímalo mě, kde jsme se to vlastně octli, a tak jsem si v baru na mobilu našla nějaké recenze na tuhle pláž. A začalo mi to docházet. Všude se psalo, že tuhle pláž doporučují těm, co se chtějí bavit, že je tu spousta barů otevřených až do noci a že je tu také spousta japonských děvčat čekajících na cizince. Ach ták, takže vítaní jsou nejen krásní Japonci, ale také cizinci. Ti ani nemusí být krásní, ani štíhlí nebo svalnatí, prostě cizinci, nejlépe ze Západu. Tak už je mi jasné, proč jich tam bylo tolik. Cizinek jsme tu potkali jen hrstku a bohužel, děvčata, to srovnání s Japonkami pro nás, alespoň z té vizuální stránky, nevyznívá příliš optimisticky. Ale možná je to jen můj subjektivní pohled.



Až kluci trochu vyrostou, pošleme je sem raději samotné, kamarádky určitě najdou

 

Takže když jsme dopili své dvě piva, a jak kluci se vrátili z moře, sebrali jsme se a šli jsme procházkou po pláži směrem k nádraží. Byla jsem ráda, protože byť ve stínu, slunko mě stejně dostihlo a vycuclo ze mě veškerou energii. Měla bych se držet spíš někde u severu nebo v lese. Nebo zůstat na bazénu v cyklodresu.