V Japonsku, a přesto jak na Západě

Rezidence britského konzula z roku 1937

Japonsko jako ostrovní země bylo dlouho dobrovolně izolované od ostatního světa a velmi si střežilo, aby jeho osobitá kultura nebyla narušena cizími vlivy. Svou nedotknutelnost si Japonci víceméně drželi až do poloviny 19. století, kdy byli pod nátlakem donuceni otevřít několik málo přístavů zahraničním obchodním lodím. Jedním z těchto míst byla Yokohama. Obchodníci z různých zemí  rychle vytvořili z ospalého rybářského městečka centrum japonského zahraničního obchodu a ti, kteří se tu usadili natrvalo, dali základy dvěma zahraničním čtvrtím - Čínské čtvrti kousek od moře, která je dnes nejvějvětší čínskou čtvrtí v Asii (mimo Čínu, samozřejmě) a čtvrti Yamate na kopci s výhledem na yokohamský přístav. V Yamate se usadili obchodníci ze Západu.

Jediný dochovaný "západní" dřevěný dům, dnes muzeum Yamate

Do čtvrti Yamate jezdíme s klukama každý den, protože tam mají svou školu. Je to logické, že právě v této části města se nachází hned dvě mezinárodní školy. Když jsem tam jela poprvé, měla jsem pocit, že jsem se ocitla ne v jiné městské části, ale na jiném kontinetu. Najednou opět v Evropě. Většina domů, které jsou postavené i mnohem později, se stále staví v "západním" stylu, je tu několik parků a hodně i mezi domy je více místa pro zahradu. U několika domů mají venkovní zahrádky s kovovými stolky a židličkami a v tomto ročním období jsou domy ozdobené halloweenskými dekoracemi (sice se k sobě trochu nehodí americký svátek k domům stavěným v evropském stylu,  ale Japonci to tak zřejmě nevnímají).  

Dům v evropském stylu, dekorace americká, hosté japonští

Říkala jsem si několikrát, že se musím podívat dovnitř těch domů, které jsou otevřené veřejnosti. Jsou postavené ve dvacátých až třicátých letech minulého století a atmosféra té doby z nich dýchá  jen když kolem nich procházíte. Ale možná to znáte sami, co máte nadosah, na to je vždycky čas. Na turistickou obhlídku došlo až teď, když mě k ní vyzvala kamarádka Adriana. Prošly jsme spolu celou doporučenou trasu od domu k domu, podívaly se dovnitř každého z nich a trochu jsme se zasnily nad tím, jak asi musel vypadat život tehdejších cizinců v Yokohamě. Bylo jich tu tenkrát jen pár, přístup tehdejších Japonců, zvyklých vídat kolem sebe jen "své" lidi, asi nebyl úplně vstřícný a zřejmě si museli připadat trochu jako exoti ve zlaté kleci. Sídla, ve kterých bydleli, jsou totiž i dnes hodny obdivu. Domy byly často vybaveny radiátory, což se nevidí ani ve většině dnešních domů a materiály, použité na vybavení interiéru, rozhodně nepatří k nejlevnějším. 

Takovou kouplenu bych brala i dnes

Mezi sebou pravděpodobně udržovali čilý společenský život. Založili tu první tenisový klub a představili tak tenis Japoncům. Od té doby se stal tenis v Japonsku tak oblíbený, že dostat se na některý z mnoha kurtů ve městě, je skoro nemožné, tak plně jsou obsazeny. Budovy tenisového klubu, které zahraniční rezidenti postavili vedle svého prvního kurtu, dodnes stojí a kromě toho, že je v nich muzeum tenisu, slouží pořád stejnému účelu. Akorát těch kurtů je v jejich okolí mnohem více než původně. 

Tenisová vitráž na okně v Muzeu tenisu

Ve čtvrti Yamate teď stojí asi deset domů, které si může návštěvník prohlídnout i zevnitř. Bylo jich ale víc, ještě předtím, než v roce 1923 přišlo velké zemětřesení, které mnoho domů poškodilo natolik, že je museli nechat zbourat. A mnoho museli vybudovat nových, jako třeba ten, který navrhoval Čech. Máme tu tedy i my svou stopu, a to díky architektovi Antonínu Raymondovi. Je přímo naproti škole a dnes je v domě stylová kavárna, kam si určitě ještě zajdu.

Tento dům navrhoval český architekt

Bydlet v těch krásných domech, to by se mi určitě líbilo. Žít život tehdejších přistěhovalců do Japonska, to bych s dovolením odmítla. Přeci jen, pošta šla domů několik dní, ne-li týdnů, domluvit se s místími nebylo nic jednoduchého, anglicky moc Japonců tenkrát asi nemluvilo, a přestože mezi sebou mohli udržovat velmi intenzivní společenské konakty, tak pořád to bylo jen v rámci jejich mezinárodní bubliny.