Konečně v přírodě

Vstupujeme bránou na stezku Kanegatake

Yokohama je skvělé místo na život, vlídné, čisté, a dá se říct i zelené město, kde je pořád co vidět a dělat. Ale když je člověk zvyklý vyjít před dům a dívat se prakticky do lesa, začne mu příroda po chvilce velmi intezivně chybět. Takže hned jak se u nás ochladilo na příjemných 27 stupňů a tím pádem se dalo konečně vyrazit do přírody bez obav, že se člověk utopí ve vlastním potu, naplánovali jsme si výlet. V neděli bylo navíc nádherně jasno, což se dalo brát jako příslib dalekých výhledů z nějakého kopce. Ale z jakého? Kam do přírody, když okolo, široko daleko, kam oko dohlédne jen město a zase město? Nezbylo než strávit hodinu a půl ve veřejné dopravě, což je v japonském měřítku v podstatě za rohem. Naším cílem byla horská cesta Kanegatake u města Atsugi. 

Po několikatýdenní odmlce od vytvrvalostních aktivit jsem měla co dělat, abych klukům při strmém výstupu do kopce stačila. Nicméně měli ve mně alespoň spolehlivou zadní zálohu, která to vše navíc fotodokumentovala. Takže raději obrazem než slovem:

Cesta vedla přes kořeny...

...i po strmých stoletých schodech

Výhled nahoře ale stál za to, dohlédnout šlo až do Tokia

A na vrcholu jsme se mohli pomodlit u chrámu...

...nebo pokecat se "strážci hory"

Některé části stezky mi připomněly loňskou dovolenou ve Slovenském ráji

Měla jsem velkou touhu utrhnout, ale ovládla jsem se 

Tunelem jsme se neodvážili, kdo viděl Cestu do fantazie, ví proč

I tady už je podzim, rýže dozrává

Není lepšího zakončení výšlapu, než naložení se do horkého pramene