Myslím si, že skutečný život je sledem každodenních maličkostí, které jsou tu a tam proloženy nějakou zásadní událostí. Na to malé se snadno zapomene a v paměti zůstanou jen životní mezníky... Včerejší smutné datum si budeme pamatovat už navždy. Rozloučli jsme se s naším milovaným kamarádem a parťákem, který byl od našeho svatbeního dne součástí rodiny. Sbohem, Medarde, posílám Ti tam nahoru vzkaz od Tvého páníčka. Budeš vždycky v našich srdcích.
Medard, Med, Mrkvard, Mrkev, Medin, Medík, Medvěd, Prasard, Prasod. Z nějakého důvodu mu každý říkal jinak. Původně to měl být boxer, ale nakonec jsme dali přednost osvědčené rase velšského špringra. Pobýval s námi i bez nás na různých místech: narodil se v Chrudimi, vlakem přijel k naší svatbě s Červem v tašce, rok žil s námi novomanželi v Prštném, potom s Nelou v Jaroslavicích, pak zase s námi pár let ve Vsetíně. Nejlíp se cítil ve Vizovicích. Působil na své malé zahrádce, ale patřila mu celá ulice. Ve štěkání byl její přeborník, kterého bylo slyšet až do města. Bezhlavě šel po kočkách, slepicích a pošťačkách. Když utekl, bylo to přes cestu k Lei, za psama. A tam i na stáří dožil, mezi svýma, jistě spokojený. Byl to věrný hlídač a člen rodiny. Odpočívá pod trnkou v Prštném.
Nikdy na tebe nezapomeneme...
Žádné komentáře:
Okomentovat