Czech in Japan: Fototýden 10.

Poslední dobou věnuju hodně času charitě. Bylo to jedno z mých novoročních předsevzetí a narozdíl od těch, které vyžadují pevnou vůli, se mi tohle zatím daří plnit. Připravujeme s Yokohamským mezinárodním klubem žen největší charitativní akci roku, tzv. Azalea Tea, která se letos pořádá už po šedesáté a při níž se vybírají finance pro několik institucí podporovaných naším klubem. Vždycky mě bavilo něco organizovat a setkávat se s novými lidmi, takže mě práce na přípravě takové velké akce těší. Je pravda, že mé ostatní aktivity tak jsou trochu v pozadí, ale po dvacátém dubnu, kdy to vše proběhne, se na ně zase s chutí vrhnu. Do té doby bude příspěvků na blogu asi poskrovnu, ale na vystavení několika fotek si čas určitě najdu.

V úterý se udělalo nádherné počasí. Když jsem ráno po hodině japonštiny jela autobusem domů, naskytl se mi parádní, jasný výhled na Fuji. Zanechala jsem tedy všech svých plánů, vzala foťák a namířila si to k nejvyšší budově široko daleko, k Landmark Tower. S dětinským nadšením jsem vyjela rychlovýtahem do 69. patra, kde vybudovali panoramatickou vyhlídku a snažila jsem se ten úžasný pohled zachytit. Nevydařilo se to ale tak, jak jsem si představovala, fotit přes sklo totiž asi není úplně nejlepší nápad. Tak jsem si alespoň dala v místní kavárně čaj a oříšky, sedla si do pohodlné kožené sedačky, které tu mají pro hosty připravené a kochala se výhledem neorámovaným objektivem fotoaparátu. Ten moment by mohl trvat věčně, jen kdyby jej nechtělo přijít překazit hejno štěbetajících školáčků. No co, fotky pořízeny, sklo už notně zaťapáno malinkými ručkami, čas na odchod.

Fuji nad Yokohamou. Takhle to vypadá, že je to, co by kamenem dohodil.

Luxusní apartmánové domy ve čtvrti Minato Mirai.

"Hele, tak tamhle bydlím a hned za barákem mám Fuji"

Pohled na loď Nihon Maru z výšky.

A ze předu.

Slunné dny je potřeba pořádně využít. Nejlépe na výlet za něčím kvetoucím. Adriana opět nezklamala a naplánovala návštěvu dokonce tří míst za den, navíc s příslibem rozkvetlých švestek. Tokio nabízí mnoho míst, kam se za švestkami dá jít. My jsme si nejdřív prošly zahradu Mukojima Hakkayen, pak jsme se přesunuly do chrámu Kameido a výlet jsme zakončily v méně známé části Sumida parku. I když bylo na švestky ještě trochu brzy a nebyly v plném květu, i tak jsme objevily pár ojedinělých stromků, které stály za to.